Historie doutníku a tabáku má své kořeny ve střední Americe u nejstarších indiánských kultur. Kouření tabákových listů ve formě smotků, podobných doutníkům, bylo v dávných dobách doménou starých Mayů, Aztéků a později Toltéků.
Kouření bylo spojováno s náboženskými a posvátnými obřady. Ostatně světoznámá kubánská značka Cohiba je původně indiánský výraz pro smotky tabáku, které indiáni kouřili. Po objevení Ameriky a počátečním zatracování kouření tabáku, byly na konci 16. století založeny první manufaktury na výrobu doutníků na Kubě a později v Evropě. Dnes se pěstuje tabák a vyrábějí doutníky zejména v oblastech Brazílie, Dominikánské republiky, Ekvádoru, Hondurasu, Kamerunu, Kuby, Mexika, Nikaragui. Z výčtu destinací je patrno, že se výrobou doutníků zabývá nesčetné množství firem, které vyrábějí značnou šíři sortimentu doutníků v celé paletě rozmanitých velikostí a tabákových chutí.
Dnes si doutníky dobývají svůj respekt a obdiv. Doutník je specifickým symbolem vyšší kultury kouření a prestižní záležitostí. Vyjadřuje osobnost a životní styl.
Vychutnání si dobrého doutníku je věcí osobní a nezaměnitelnou. Proto by si každý kuřák doutníku měl najít takový typ, který mu svou silou a arómatem bude vyhovovat. Sáhne-li pak po „svém“ doutníku, který nakoupí ve specializované prodejně, jako je ta naše, může se spolehnout na to, že mu kouření doutníku přinese pohodu a uvolnění. Zvláště pak dobrý doutník ocení milovníci dobrého jídla a pití, kdy je doutník, třeba při sklence rumu, dokonalou tečkou za příjemně stráveným večerem. Chutě doutníku lze snad přirovnat k chuti koření, ořechů, kávy , silných čajů, ovoce a dalším pochutinám. Suché doutníky nemusíme ořezávat, jsou již ořezány v továrnách. Vlhké doutníky jsou ořezány pouze na jednom konci, tam, kde se zapalují. Vrchní část doutníku bývá uzavřena krycím listem. Je to z toho důvodu, aby doutník rychle nevysychal. Před kouřením musíme tento konec oříznout. Při kouření doutníku bychom měli dodržovat několik společenských zásad, abychom se nedopustili kuřáckého prohřešku. Snad nejdůležitější zásadou je, že se doutník neinhaluje do plic, vychutnává se pouze na jazyku.
Tedy, nikdy se nešlukuje! Druhou, velmi důležitou zásadou je, že se doutník nezamačkává o popelník. Pouze se nechá v popelníku volně vyhasnout. Zabráníte tím nepříjemnému pachu a dýmu. Doutník zásadně kouříme pouze do dvou třetin. Poslední třetinu nekouříme, slouží hlavně jako filtr. Kuřte pomalu. Nepotahujte doutník příliš rychle, zhoršíte si tím chuť doutníku.
Důležité je správně doutníky skladovat. Vlhké doutníky (long fillery) skladujeme při vlhkosti kolem 70% a pokojové teplotě (přibližně19- 21 stupňů Celsia). Doutníky, které se uchovávají při správné teplotě a vlhkosti vydrží i několik desítek let. Pokud doutník necháme v našich klimatických podmínkách volně ležet na vzduchu, vyschne a popraská. Takový doutník je znehodnocen. Ke zvlhčování doutníku nám poslouží tzv. humidor. Popis je uveden v části o humidorech.
Suché doutníky (short fillery) nevyžadují zvláštní podmínky na skladování a mají prakticky neomezenou životnost. Při skladování je nutné se vyvarovat prudkým změnám teplot, je nevhodné doutníky skladovat v blízkosti aromatických zdrojů. Doporučujeme doutníky skladovat v původních obalech nebo k tomu určených pouzdrech, za pokojové teploty s normální vlhkostí a prostředím.